Pyrotechnik chybuje jen jednou. Ženisti nabídli studentům ale i jiné profese

Na letištní ploše vyhřáté jarním sluncem leží krabice. Je v ní smrtící nálož? Pyrotechnik v ochranném obleku vážícím 40 kilo připomíná těžkými pohyby spíše kosmonauta. Nejdřív vysílá na průzkum robota s kamerou. Pak se ale stejně musí vydat sám až k podezřelému předmětu a nastavit u něj speciální rozstřelovač. Teď opatrně couvá zpět do bezpečí. „Oblek chrání nejvíc zepředu, proto ustupuje pozpátku,“ říká druhý člen týmu. Tohle je práce, která neodpouští chyby. O životě rozhodují detaily.

Za pár minut třeskne rána a krabice je na cucky. Kdyby v ní byla bomba, obrovský tlak vody soustředěný rozstřelovačem do úzkého paprsku by ji spolehlivě zlikvidoval.

Skupina středoškoláků sleduje ukázku, kterou pro ně nachystali příslušníci pyrotechnické roty 15. ženijního pluku v Bechyni, s viditelným respektem. Je mezi nimi i Tomáš Pech, student pelhřimovské hotelovky, který za pár týdnů maturuje a čekají ho přijímačky na Univerzitu obrany v Brně. „Kdyby přijímačky nevyšly, tak nastoupím jako voják z povolání k nějakému útvaru,“ má jasno už teď.

A protože má o službu v armádě skutečný zájem, vybírá si možné místo důkladně. Na podzim byl ve Strakonicích na akci Vojákem na zkoušku, kde si mohl osahat práci u 25. protiletadlového raketového pluku. O pár týdnů později se zúčastnil akce Hraďákem na zkoušku, kde se seznámil se službou Hradní stráže. Teď sbírá informace v Bechyni.

„Každý ten útvar má něco do sebe,“ vyhýbá se s úsměvem přímé odpovědi, kde se mu líbilo nejvíc. Co ho láká do uniformy? „V armádě mám hodně známých. Chodím do branných oddílů, mám zbrojní průkaz, baví mne všechny aktivity, které mají něco společného s armádou a branností. A mít práci jako koníček, když je to navíc užitečné pro společnost, je k nezaplacení,“ vysvětluje.

Práce pyrotechniků, kteří pravidelně vozí z mezinárodních cvičení ocenění pro jeden z nejlepších týmů, byla jen jednou z ukázek. Dostat se mezi ně a vypracovat se na jejich úroveň trvá léta. Služba ženistů je ovšem mnohem obsáhlejší. „Naším úkolem je zajistit, aby naše bojové jednotky měly volné cesty, ale dokážeme na nich taky vytvořit různé zátarasy, minová pole a další zábrany, abychom zastavili nepřítele nebo nasměrovali jeho pohyb tam, kam potřebujeme,“ přiblížil ve zkratce náčelník štábu podplukovník Martin Štencl.

Podívejte se, na jaké pozice hledá 15. ženijní pluk v Bechyni uchazeče.

Studenti, z nichž většina přijela ze střední elektrotechnické školy v Hluboké nad Vltavou, si kromě toho mohli prohlédnout a vyzkoušet vojenské ruční zbraně, zblízka prozkoumat speciální ženijní stroje včetně odminovacího kompletu Božena, připomenout si základy první pomoci a k vidění byla i moderní spojovací technika.

„Hned po nástupu, i když jste úplně bez praxe, dostanete slušné peníze a všechno vás tu naučíme. A hraček tu máme opravdu hodně,“ vypočítává studentům výhody vojenské profese kapitán Jan Stránský, který jim předvádí moderní spojařské vozy Titus. Kluci jsou budoucí elektrotechnici, k obvodům, anténám a další podobné technice mají blízko. A co teprve, když se mohou mohutným Titusem svézt po rozlehlém bechyňském areálu. Se zájmem poslouchají i výklad o náborové akci Spojař nové generace.

Nabídku prohlédnout si opravené ubytovny a další zázemí pro vojáky, kteří mají možnost bydlet přímo v posádce, využilo jen několik návštěvníků. Zato vojenský guláš si k obědu dali nadšeně všichni. A snad všichni si také přidali. Kromě špičkových pyrotechniků mají v Bechyni totiž i výborné kuchaře. Což je pro ženisty, jimž se někdy říká také „dělníci armády“, obzvlášť zapotřebí.

Od 1. května získají všichni vojáci, kteří nastoupí k posádce v Bechyni náborový příspěvek. Více se dozvíte zde.