„Skvělý! Prostě úžasný!“ Civily nadchl den výcviku u rakeťáků

„Končit, pozor!“ První vojenský rozkaz v životě dostala čtyřicítka nadšenců pro armádní službu dvacet minut po deváté ráno. V kasárnách strakonických rakeťáků pro ně naostro začala náborová akce Vojákem na zkoušku. Zvědavost, obavy, nadšení, nejistota. Rozporuplné emoce byly znát na všech. Zvládnou den plný vojenského výcviku a ukázek? A co budou říkat, až se o dvanáct hodin později znovu potkají při závěrečném vyhodnocení?

„Smyslem není účastníky zadřít a zničit, ale ukázat jim naši práci,“ vysvětluje velitel strakonického útvaru, plukovník generálního štábu Luděk Teger. Akce vojákem na zkoušku se ve městě na Otavě nekoná zdaleka poprvé a místním se ji podařilo vypilovat k dokonalosti.

Rozhovor s plk. gšt. Luďkem Tegerem čtěte zde

Po krátkém pohovoru se zdravotníkem, nafasování maket zbraní a nezbytném bezpečnostním školení se jednodenní vojáci rozdělují do šesti družstev. A pod vedením instruktorů se poklusem vydávají na asi kilometr vzdálená stanoviště. Na zádech batůžky s věcmi na celý den, v rukou tříkilovou útočnou pušku. Lehce mrholí, je kolem deseti stupňů, ale zima za chvíli nikomu není.

Sedm dávek informací a adrenalinu

„Družstva se po hodině střídají na sedmi stanovištích. Procházejí nácvikem bojových drilů, při nichž je čeká léčka s cvičnou palbou a dýmovnicemi. Sami si v terénu vyzkouší řídit pásové odpalovací zařízení protiletadlového kompletu KUB. Trénují boj zblízka. Zkusí si kompletaci kompletu RBS 70 a na trenažéru z něj budou střílet na různé letící cíle,“ popisuje část nabitého programu vrchní praporčík pluku, nadpraporčík Zdeněk Chvosta. Nechybí „osahání“ spojovací stanice na spojařském vozidle Titus, nácvik záchrany života vojáka na bojišti a další.

Co čtyřicítku lidí různých profesí ve věku od 19 do 40 let do strakonických kasáren přivedlo? „Armáda mne vždycky zajímala. Mým snem je stát se vojákem z povolání a sloužit vlasti. Považuju to za poslání,“ nabízí svoji motivaci třiadvacetiletá Lucie Smolková, studentka vysoké školy v Hradci Králové. Doplňuje ji o tři roky starší Lukáš Lang, hardwarový projektant z Plzně: „Rád bych nabral informace, protože se chci stát příslušníkem aktivní zálohy. Mám rád tuhle zem, lidi tady, svoji rodinu, přátele. A taky jsem od té země dostal vzdělání. Vážím si toho a rád bych to nějak vrátil.“ O příležitosti se mnozí dozvěděli z webu doarmady.cz, který informuje i o dalších náborových akcích a o podmínkách a výhodách služby vojáků z povolání i aktivní zálohy.

Promočení, špinaví a nadšení

Počasí se přes den opakovaně střídá s deštěm. Výcvik na stanovištích se ale zastavuje jen jednou – kvůli výbornému obědu v kasárenské jídelně. Postupem času je na většině znát rostoucí únava, ale nasazení nepolevuje. Po sedmé večer se zpocení, mokří a špinaví scházejí v klubu, kde ráno jejich den začal. Teď už je převládající emoce společná: euforie.

„Bylo to úžasný! Zmokli jsme několikrát, chvíli jsme byli i na prudkém dešti, ale když to porovnám s tím zážitkem, tak to pro nás byla takové drobnost, že jsme to skoro ani neregistrovali,“ je nadšená Lucie Smolková. Její spolubojovník Lukáš Lang nejdřív hledá slova, aby se vyjádřil dostatečně kultivovaně, ale i u něj převáží emoce: „Mé pocity z toho dne jsou… Prostě dobrý, skvělý! Poznal jsem spoustu lidí, poznal jsem aspoň trochu, jak to funguje, viděl jsem kasárna, mohl jsem si promluvit i neformálně s vojáky. Já si to nemůžu vynachválit.“

V klubu všem gratuluje velitel, účastníci dostávají na památku certifikáty a pomalu se rozjíždějí domů. Zkušenost z předchozích let ukazuje, že 20-25 procent se jich do armády vrátí buď jako vojáci z povolání nebo aktivní záloha. Strakonický útvar je na ně připraven. Volné pozice, které nabízí, najdete tady.