Vojenský kuchař: Místo buřtguláše vařím kachnu nebo ovocné knedlíky

O službě vojenských kuchařů vyprávěl Fric v podcastu Do armády! Sám slouží jako velitel hospodářského družstva a má hodnost rotného. „Mám vystudovanou hotelovou školu, pracoval jsem jako číšník i jako kuchař. Navíc jsem byl aktivním sportovcem. Tak jsem to spojil a využil v armádě,“ vypráví o tom, jak se dostal do uniformy. Tu obléká už pátý rok.

Úkolem Praporu podpory nasaditelných sil v Rakovníku je zajistit logistickou podporu jak našich jednotek, tak koaličních partnerů např. z NATO. Kuchaři jsou při tom nepostradatelní – při velkých cvičeních vaří pro účastníky přímo v poli, jindy se starají o alianční vojáky, kteří se přes Česko přesouvají do jiné země, nebo mohou v případě potřeby vyjet vařit pro jednotky nasazené v cizině.

„Máme moderní kontejnerové kuchyně, nádrže na pitnou vodu, chladicí i mrazicí zařízení. Díky tomu také můžeme vojákům dopřát zajímavější a pestřejší stravu, než býval třeba buřtguláš. Vaříme kachnu, minutky, různé lepší omáčky, ovocné knedlíky a další věci, které se starší technikou nebylo možné ve velkém množství a rychle připravit,“ vysvětluje Fric.

Na náročnosti chystaného menu závisí množství porcí, které jde v moderních kuchyních uvařit. „Pokud je jednodušší jídlo, jsme schopni uvařit 300, 400 porcí v jedné kuchyni. Pokud je to složitější menu, tak 250 porcí,“ počítá rakovnický kuchař a dodává, že při větších cvičeních připravují snídaně, obědy i večeře. Připomíná také, že u jiných útvarů vaří tamní kuchaři přímo v kasárnách, v „kamenné“ posádkové kuchyni a vojáci k nim chodí denně na jídlo jako do podnikové jídelny.

Rozdíl mezi vařením v restauraci a u armády je především v množství připravovaných porcí. S tím pak souvisí i některé odlišné technologické postupy. A občas také větší potřeba improvizace – může se stát, že na místo cvičení nedorazí včas všechny suroviny a kuchař pak musí vymyslet, jak vyjít s tím, co má.

Případným zájemcům o práci kuchaře Fric vzkazuje, že nejdůležitější je chuť k vaření, vztah k potravinám a surovinám a zájem učit se nové věci. Ideální je samozřejmě vzdělání v oboru, ale není vždy podmínkou. Volné kuchařské pozice napříč republikou najdete zde.

„Armáda umí lidi naučit, co budou potřebovat. A nejvíc se toho pak stejně doučí přímo v praxi od starších kolegů,“ je přesvědčen rotný. Zároveň ale připomíná, že i kuchař musí zvládnout základní vojenské dovednosti, jako je střelba, topografie, chemická příprava, udržovat si fyzičku a další věci: „Armádní kuchař je v první řadě vojákem, až pak přichází na řadu odbornost.“

V podcastu níže se dále dozvíte:

• Jak vzniká vojenský jídelníček?
• Jak se liší vaření v české a německé armádě?
• Jakou může armádní kuchař udělat kariéru?
• A další zajímavosti.