Student: Pro vojenskou střední mě inspirovala mamka. Neměnil bych

Není v českých rodinách úplně běžné, aby vojenskou tradici založila žena. U Tadeáše se ale přesně to stalo – jako první se pro vstup do armády rozhodla před lety jeho matka. Úspěšně absolvovala vstupní proces a byla už i odvedená. „Ale pak se narodila moje starší sestra,“ vysvětluje Tadeáš, proč nakonec matka uniformu neoblékla.

Jemu samotnému ovšem po skončení základky nestálo nic v cestě. Úspěšně zvládl přijímačky na oba obory, k jejichž studiu na vojenské škole se přihlásil, a mohl si tedy vybírat. Rozhodl se pro obor elektrotechnik informačních a komunikačních technologií. V armádě se může uplatnit třeba jako spojař, technik IT nebo na řadě dalších pozic. O tyto profese má vojsko mimořádný zájem – podrobnosti zde.

Vojenská střední škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové

• Výběrová škola internátního typu.
• Studium v Moravské Třebové a v Sokolově.
• 4 studijní obory s perspektivním uplatněním.
• Výhodné materiální zabezpečení studentů (bezplatné ubytování, zvýhodněná strava).
• Možnost stipendia až 3 tisíce korun měsíčně.
• Po absolvování zajištěna práce v oboru.
• Podrobnosti najdete zde.

I když vojenská škola byla pro Tadeáše jasná volba a jinam se ani nehlásil, začátek nebyl lehký. Vypadalo to na průšvih: „Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Měl jsem z toho stres. Byl to krok do neznáma. Překvapil mě ten režim. Třeba že při vyučování musíme mít všichni stejnou uniformu.“

Tady se možná leckdo zarazí a řekne si, že nošení uniforem snad přece mohl adept vojenského řemesla očekávat. Málokdo si ale umí představit, co pojem „stejná uniforma“ obnáší. „Pokud si chci třeba sundat blůzu a být jen v triku, protože je mi vedro, tak buď všichni, nebo nikdo,“ popisuje student pravidla armádního života.

Myšlenky na to, že si možná nevybral dobře a měl by ze školy odejít, se ale postupně vytrácely. Dny utíkaly a dříve neobvyklé věci se začaly stávat běžnými. K tomu se přidali noví kamarádi a silné zážitky. Třeba první výcvik v přežití v přírodě. „Za jednu noc jsme dělali plno věcí, které podle mě devadesát procent z nás nikdy dřív nezažilo. Budovali jsme si přístřešky z klacků a plachet, stavěli hliněné pícky, vařili na ohni čaj…,“ vzpomíná Tadeáš na chvíle, při nichž se z jednotlivců stával tým.

Studium vojenské střední školy není pro mazánky a leckterému středoškolákovi asi už jen při představě každodenního vstávání v 5.45 a rozcvičky v 6.00 naskáče husí kůže. Tadeáš je ale už teď – v polovině studia – přesvědčen, že to rozhodně stojí za to. „Lidi si odtud odnesou spoustu zážitků a dovedností, které by jinde neměli. Mají přitom kolem sebe fajn partu a navíc hned po škole získají práci v oboru, který studovali,“ připomíná.

Absolventi vojenské střední školy nemusí po maturitě obléct uniformu – mohou své vzdělání a dovednosti uplatnit v civilu. Tadeáš ale chce pokračovat jako profesionální voják: „Buď u 91. skupiny informačního boje nebo u Agentury komunikačních a informačních systémů.“ V armádě ostatně pokračuje většina studentů. Za čtyři roky jim totiž přejde do krve školní motto: Každý je někdo a nikdo víc než tým.

V podcastu níže od Tadeáše dále uslyšíte třeba to:

• jak vypadá denní program studentů od budíčku v 5.45 do posledního nástupu ve 21.15, při němž se kontrolují vyčištěné kanady,
• jaké zbraně se studenti učí bezpečně ovládat a používat,
• jak se jejich studium liší od běžné civilní střední školy,
• co všechno při nástupu fasují,
• a plno dalších věcí.

Více o tom, jak probíhá rekrutační proces na vojenskou střední školu a že s ním je třeba začít s výrazným předstihem, než se podávají přihlášky na běžné střední školy, se dozvíte tady.