VIDEO: I civil může řídit pancéřový armádní kolos

„Mám rád citát, který říká, že něco nejde jen do té doby, než se najde někdo, kdo neví, že to nejde. Takový člověk pak jde a tu věc prostě udělá,“ usmívá se nadpraporčík Zdeněk Chvosta, vrchní praporčík 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích. Je jedním z hlavních lidí, kteří stojí za současnou podobou náborové akce Vojákem na zkoušku.

Celý výcvikový den, který má jednou za rok seznámit čtyřicítku civilních zájemců se službou u strakonického útvaru a přilákat je do uniformy, nabízí zajímavé aktivity. Podrobně si o tom můžete přečíst tady. Jedna věc je ale naprostý unikát. Všichni účastníci se postupně nejdřív svezou na místě spolujezdce v pancéřovaném pásovém podvozku odpalovacího zařízení nejobávanějšího raketového systému, který má česká armáda k dispozici. A pak se mohou s řidičem vyměnit. Sami vezmou do rukou řídící páky, dají nohy na pedály a rozjedou se do terénu. Mnohatunové monstrum mají ve své moci, řidič jim jen radí a případně pomáhá.

V první chvíli leckdo váhá, jestli to není vtip. Pak ale odolá málokdo. Sotva devatenáctiletí kluci a holky, čtyřicetiletí tátové a mámy od rodin, studentky, technici, podnikatelé. Většinou nikdy neměli s armádou nic společného, řídit umí vesměs jen osobní auto. A teď tohle.

Přehrát video

Na čtyřicetileté Markétě Plánkové bylo vidět, že má ze řvoucí pásové mašiny respekt. Ale ani ona nezaváhala. Šlo jí to a vystupovala nadšená. „Byla to zábava, ale zároveň je to strašně náročné. Zařadit mi musel pomáhat řidič, šlo to hrozně ztuha,“ popisovala čerstvý zážitek. Vojákem na zkoušku se na jeden den stala, aby si vyzkoušela armádní prostředí. Chce vstoupit do aktivní zálohy. Podobné pocity měl i šestadvacetiletý Lukáš Lang. „Jasně, že jsem to zkusil. Musím říct, že to bylo hodně namáhavé, řídit traktor je proti tomu lehké,“ vyprávěl.

A ukazují se zajímavé věci – drobné ženy občas zvládají první pokusy o řízení za pomoci pák a pedálů lépe než chlapi. Jen jim někdy chybí síla, aby si s tak těžkou technikou bez tréninku poradily samy. Každopádně se ale všichni snaží jet co nejlépe, chovají se maximálně zodpovědně, zkušeného řidiče poslouchají na slovo. Výsledkem je, že za bezmála deset ročníků akce se ještě nikdy nic nestalo a odhadem čtvrtina účastníků skutečně končí v uniformě. Prostě to jde. Jen se nebát.

Více o aktivní záloze zde