Mistři volantu lákají kolegy: Armádní řidič to má pestřejší než v civilu

Řidiči jsou v každé armádě mimořádně žádanou profesí. Neexistuje jednotka, kde by se neuplatnili, ať už za volantem běžného osobního auta, náklaďáku, bojového vozidla nebo další speciální techniky. O životě vojenských šoférů si v podcastu Do armády! se dvěma z nich povídal moderátor Ivo Hrbáč. Plnou verzi rozhovoru najdete v audionahrávce pod tímto článkem.

„Na začátku mé vojenské kariéry jsem vůbec neměl zkušenosti s řízením velkých aut. Šel jsem do armády s tím, že jsem si v civilu udělal jen řidičák na skupinu C. To bylo všechno,“ popisuje četař Jiří Haltuf své začátky v uniformě. Teď je na pozici staršího řidiče speciality u 141. zásobovacího praporu v Pardubicích.

Za osm let služby si Haltuf výrazně rozšířil specializaci, prošel řadou kurzů a řidičák si doplnil i o skupinu E, včetně vojenské verze. „Postupně jsem přecházel od starších kusů techniky k těm modernějším. Musel jsem se vypracovat úplně od píky, ale tím, že jsem koukal starším klukům pod ruce, tak jsem se dopracoval do stavu, kdy dokážu auto nejen odřídit, ale i leccos sám opravit,“ říká řidič multiliftu, což je náklaďák s nakladačem, jímž lze natáhnout na podvozek buď obří kontejner, nebo třeba i mnohatunové obrněné vozidlo.

Jeho kolega, rotmistr Ondřej Šváb (na úvodním snímku), je v armádě ještě o jedenáct let déle. Slouží u 142. praporu oprav v Klatovech a začínal jako mechanik. „Pokračoval jsem na místo řidiče, kde jsem jezdil hlavně s nadrozměrnými a nebezpečnými náklady, potom jsem postoupil na velitele družstva, pak na zástupce velitele čety a teď jsem na štábu jako dispečer nadrozměrných nebezpečných přeprav,“ líčí dosavadní kariéru.

Místa jsou po celém Česku

Řidiče hledá armáda po celé republice – od Žatce po Strakonice, od Jinců po Hranice. Místa jsou i v Praze. Na seznam pozic se podívejte tady.

Výhodu oproti civilním šoférům vidí oba armádní mistři volantu v tom, že jejich práce je nesrovnatelně pestřejší. „Řidiči v civilu mají jasně dané, že když jsou v práci, tak jsou pořád za volantem na silnici, maximálně dělají údržbu. V armádě to je jinak. Za volantem jsem třeba dva dny v týdnu, ale zbytek se věnuju něčemu jinému – řidič v civilu nezažije střelby, výcvik v přežití, nezažije cvičení, nebude házet granátem…,“ vypočítává Haltuf.

Oba vojáci si svorně pochvalují také modernizaci, jíž prochází armádní vozový park. „Starší auta byla pro řidiče dost nepohodlná – měli málo místa, drncalo to. Teď, když si sednu do nového tahače Scania R 660, tak je to skoro jako když sedím v obýváku a relaxuju,“ chválí s lehkou nadsázkou rotmistr Šváb. U útvarů sice dál je i starší technika, ale obměňuje se. „Noví kluci mají velkou šanci, že se brzy dostanou k novým autům,“ dodává četař Haltuf.

Peníze, které si armádní šoféři vydělají, závisí na hodnosti. Volná místa jsou od té nejnižší svobodnické, kde nástupní příjem přesahuje 41 tisíc korun, až po rotmistra, který začíná na bezmála 53 tisících. Podívejte se na platovou kalkulačku. Všem řidičům od skupiny C výše navíc armáda vyplácí náborový příspěvek. Samozřejmostí jsou i nadstandardní benefity, jako je šest týdnů dovolené, plně placená nemocenská, sportování v pracovní době, dotovaná strava i dojíždění a další.

Více se o práci vojenských řidičů i podmínkách jejich služby můžete dozvědět v podcastu Do armády!, jehož plnou verzi si poslechněte níže. Pokud vás zkušenosti rotmistra Švába a četaře Haltufa zaujmou a chtěli byste stejně jako oni spojit svůj život s armádou, dejte nám o sobě vědět tady.

Přidejte se a pojďte spolu s námi sloužit vlasti.