Vaše cesta do armády
  • Aktuality
  • 5. 8. 2025
  • Autor: Agentura personalistiky AČR

24 hodin nabitých akcí. Podívejte se, co v Rakovníku zažilo 10 statečných

Když to člověk vidí, vypadá lezení takzvaně „na Francouze“ snadno. Voják při něm leží na laně, zaháknutý nártem jedné nohy a přitahuje se rukama. V praxi je to ale o poznání těžší. Všichni kluci si to pod dohledem armádního instruktora vyzkoušeli a všichni se shodli, že k dokonalosti by potřebovali ještě trénovat.

Tolik netradičních a atraktivních zážitků za 24 hodin vám nezprostředkuje žádná zážitková agentura. Při akci, kdy desítka studentů na vlastní kůži zkoušela život vojáků u rakovnického Praporu podpory nasaditelných sil, šlo ale o víc.

Pestrý akční program plný ukázek a adrenalinových aktivit, ale také nový pohled na disciplínu, týmovou spolupráci a význam obranyschopnosti země. A samozřejmě i představení armády jako atraktivního zaměstnavatele. Podívejte se, jak vypadala jednodenní akce, kterou rakovničtí vojáci přichystali pro desítku zájemců z řad studentů okolních středních škol. 

Volné pozice u Praporu podpory nasaditelných sil najdou případní zájemci zde.

13 zastavení v životě vojáka

Už jen poslední společné foto před kasárnami a jde se domů. „Musím říct, že studenti překvapili. Byli motivovaní, chtěli se učit a hlavně to zvládli s nasazením. Věřím, že si z této zkušenosti odnášejí nejen zážitky, ale i respekt k práci vojáků a možná i inspiraci do budoucna. Každý, kdo chce, se může stát součástí naší armády,“ řekl velitel rakovnického praporu podplukovník Václav Svoboda. S podmínkami vojenské služby seznámili studenty přítomní rekrutéři z armádní Agentury personalistiky.

ROZCHOD.

Už jen poslední společné foto před kasárnami a jde se domů. „Musím říct, že studenti překvapili. Byli motivovaní, chtěli se učit a hlavně to zvládli s nasazením. Věřím, že si z této zkušenosti odnášejí nejen zážitky, ale i respekt k práci vojáků a možná i inspiraci do budoucna. Každý, kdo chce, se může stát součástí naší armády,“ řekl velitel rakovnického praporu podplukovník Václav Svoboda. S podmínkami vojenské služby seznámili studenty přítomní rekrutéři z armádní Agentury personalistiky.

V civilu a aniž by přesně věděli, jaký program je čeká, sešlo se deset studentů v kasárnách Praporu podpory nasaditelných sil v Rakovníku. Ten spadá pro armádní Agenturu logistiky a jeho hlavním úkolem je poskytovat logistickou podporu našim jednotkám a koaličním partnerům v NATO, EU a OSN při jejich přesunu nebo pobytu na území České republiky i mimo něj.

DESET STATEČNÝCH.

V civilu a aniž by přesně věděli, jaký program je čeká, sešlo se deset studentů v kasárnách Praporu podpory nasaditelných sil v Rakovníku. Ten spadá pro armádní Agenturu logistiky a jeho hlavním úkolem je poskytovat logistickou podporu našim jednotkám a koaličním partnerům v NATO, EU a OSN při jejich přesunu nebo pobytu na území České republiky i mimo něj.

Když vojákem na zkoušku, tak se vším všudy – studenti nafasovali maskáče, batohy i vojenské sportovní vybavení. S civilem se pro příštích čtyřiadvacet hodin museli rozloučit. Jediné, v čem pro ně byla pravidla mírnější, byla délka vlasů – standardní vojenskou délku po nich kvůli jednomu dni nikdo nevyžadoval.

DO MASKÁČŮ.

Když vojákem na zkoušku, tak se vším všudy – studenti nafasovali maskáče, batohy i vojenské sportovní vybavení. S civilem se pro příštích čtyřiadvacet hodin museli rozloučit. Jediné, v čem pro ně byla pravidla mírnější, byla délka vlasů – standardní vojenskou délku po nich kvůli jednomu dni nikdo nevyžadoval.

Improvizovaný výcvik začíná a na řadu přichází topografie a orientace v neznámém terénu. Samozřejmě bez použití mobilních telefonů – základními pomůckami jsou pro vojáky buzola a vojenská mapa (liší se od klasické turistické). Většina mladíků zkoušela něco podobného poprvé, ale základy pochopili vesměs rychle.

KUDY KAM?

Improvizovaný výcvik začíná a na řadu přichází topografie a orientace v neznámém terénu. Samozřejmě bez použití mobilních telefonů – základními pomůckami jsou pro vojáky buzola a vojenská mapa (liší se od klasické turistické). Většina mladíků zkoušela něco podobného poprvé, ale základy pochopili vesměs rychle.

Něco jiného ale je určit v klidu a na místě s pomocí buzoly sever, a něco jiného používat ji k určení správného směru za chůze, s plným batohem na zádech a cvičnou zbraní v ruce. „V rámci hvězdicového pochodu měli za úkol vždy dojít podle souřadnic k určeným bodům. Nakonec se všichni sešli v cíli, který bez větších potíží našli,“ pochválila výkon studentů mluvčí rakovnického praporu Markéta Neradová.

PĚŠÍ PŘESUN.

Něco jiného ale je určit v klidu a na místě s pomocí buzoly sever, a něco jiného používat ji k určení správného směru za chůze, s plným batohem na zádech a cvičnou zbraní v ruce. „V rámci hvězdicového pochodu měli za úkol vždy dojít podle souřadnic k určeným bodům. Nakonec se všichni sešli v cíli, který bez větších potíží našli,“ pochválila výkon studentů mluvčí rakovnického praporu Markéta Neradová.

Jeden z největších zážitků byl pro mladíky nácvik skalního lezení na pískovcové Přílepské skále. Devět z deseti nemělo s ničím podobným zkušenost a práce s lanem, sedákem a úvazky pro ně byla zcela nová. „Ze začátku jsem měl trochu strach, ale vyhecoval jsem se a teď mám ze sebe dobrý pocit. Příští rok končím ve škole, tak teď přemýšlím, že bych zkusil jít do armády," uvažuje sedmnáctiletý Honza z SOU Nové Strašecí.

PŘEKONAT STRACH!

Jeden z největších zážitků byl pro mladíky nácvik skalního lezení na pískovcové Přílepské skále. Devět z deseti nemělo s ničím podobným zkušenost a práce s lanem, sedákem a úvazky pro ně byla zcela nová. „Ze začátku jsem měl trochu strach, ale vyhecoval jsem se a teď mám ze sebe dobrý pocit. Příští rok končím ve škole, tak teď přemýšlím, že bych zkusil jít do armády," uvažuje sedmnáctiletý Honza z SOU Nové Strašecí.

Když to člověk vidí, vypadá lezení takzvaně „na Francouze“ snadno. Voják při něm leží na laně, zaháknutý nártem jedné nohy a přitahuje se rukama. V praxi je to ale o poznání těžší. Všichni kluci si to pod dohledem armádního instruktora vyzkoušeli a všichni se shodli, že k dokonalosti by potřebovali ještě trénovat.

TĚŽŠÍ NEŽ SE ZDÁ.

Když to člověk vidí, vypadá lezení takzvaně „na Francouze“ snadno. Voják při něm leží na laně, zaháknutý nártem jedné nohy a přitahuje se rukama. V praxi je to ale o poznání těžší. Všichni kluci si to pod dohledem armádního instruktora vyzkoušeli a všichni se shodli, že k dokonalosti by potřebovali ještě trénovat.

Základy první pomoci jsou nejen součástí vojenského výcviku, ale znát by je měl každý. Vojenští záchranáři proto pro studenty připravili ukázky základního ošetření zlomenin, resuscitace, zástavy krvácení a práce s AED defibrilátorem, které jsou již běžně rozmístěné ve školách, obchodních centrech, na stadionech a dalších místech. Všechny postupy si mladíci vyzkoušeli – nikdo neví, kdy může něco podobného v životě potřebovat.

ZÁCHRANA ŽIVOTA.

Základy první pomoci jsou nejen součástí vojenského výcviku, ale znát by je měl každý. Vojenští záchranáři proto pro studenty připravili ukázky základního ošetření zlomenin, resuscitace, zástavy krvácení a práce s AED defibrilátorem, které jsou již běžně rozmístěné ve školách, obchodních centrech, na stadionech a dalších místech. Všechny postupy si mladíci vyzkoušeli – nikdo neví, kdy může něco podobného v životě potřebovat.

Pro vojáky běžná součást výcviku, pro civilní studenty většinou novinka. Armádní systém boje zblízka vychází z bojového umění musado a protože je určen pro využití v poli, cvičí se v kompletní polní uniformě. Hostům to rakovničtí instruktoři ulehčili alespoň v tom, že mohli trénovat ve sportovních botách, nikoliv v kanadách. I přesto si všichni už po chvíli přáli, aby v horkém počasí přišla aspoň krátká deštivá sprška jako ochlazení. Marně.

BOJ ZBLÍZKA.

Pro vojáky běžná součást výcviku, pro civilní studenty většinou novinka. Armádní systém boje zblízka vychází z bojového umění musado a protože je určen pro využití v poli, cvičí se v kompletní polní uniformě. Hostům to rakovničtí instruktoři ulehčili alespoň v tom, že mohli trénovat ve sportovních botách, nikoliv v kanadách. I přesto si všichni už po chvíli přáli, aby v horkém počasí přišla aspoň krátká deštivá sprška jako ochlazení. Marně.

Zatímco na pochod dostali do rukou jen cvičné gumové zbraně, večer čekaly na studenty ostré vojenské pušky a pistole. Na samotné střelby sice nedošlo, to předpisy neumožňují, ale i tak dalo všem docela zabrat jak rozebírání a skládání zbraní, tak trénink bezpečného zacházení s nimi. Pro nováčky je vyčerpávající už samotná pozornost, kterou musí práci se zbraní věnovat. Po chvíli manipulace si navíc obvykle uvědomí, že útočná puška také něco váží (podle typu kolem 3 kilogramů).

DO ZBRANĚ!

Zatímco na pochod dostali do rukou jen cvičné gumové zbraně, večer čekaly na studenty ostré vojenské pušky a pistole. Na samotné střelby sice nedošlo, to předpisy neumožňují, ale i tak dalo všem docela zabrat jak rozebírání a skládání zbraní, tak trénink bezpečného zacházení s nimi. Pro nováčky je vyčerpávající už samotná pozornost, kterou musí práci se zbraní věnovat. Po chvíli manipulace si navíc obvykle uvědomí, že útočná puška také něco váží (podle typu kolem 3 kilogramů).

Ale ne ledajaký. „Tak velký stan jsem nikdy nestavěl. Byla to dřina,“ přiznal sedmnáctiletý Matěj z Integrované střední školy v Rakovníku. Není divu – armádní logistici jsou zvyklí stavět stany velikosti menšího cirkusového šapitó. A těm, pro které je postaví, umí taky dobře uvařit. „Spaní na lehátku mě nenadchlo, ale ostatní věci mě bavily. Navíc jsem se skvěle najedl. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych se stal vojákem, ale možná o tom začnu uvažovat," zhodnotil Matěj novou zkušenost.

CHCEŠ SPÁT, POSTAV STAN.

Ale ne ledajaký. „Tak velký stan jsem nikdy nestavěl. Byla to dřina,“ přiznal sedmnáctiletý Matěj z Integrované střední školy v Rakovníku. Není divu – armádní logistici jsou zvyklí stavět stany velikosti menšího cirkusového šapitó. A těm, pro které je postaví, umí taky dobře uvařit. „Spaní na lehátku mě nenadchlo, ale ostatní věci mě bavily. Navíc jsem se skvěle najedl. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych se stal vojákem, ale možná o tom začnu uvažovat," zhodnotil Matěj novou zkušenost.

Teplo, sucho, příprava potravy. Rozdělání ohně v provizorních podmínkách je další vojenskou dovedností, kterou si studenti zkusili. „Soutěžili, komu se dřív podaří oheň nejen rozdělat, ale pár minut ho i udržet,“ popsala mluvčí Neradová. Vzhledem k horkému a suchému počasí to mladíci měli snazší, než kdyby pršelo a všude bylo mokro. I tahle zkušenost se jim může v civilním životě někdy hodit.

OHEŇ JE ŽIVOT.

Teplo, sucho, příprava potravy. Rozdělání ohně v provizorních podmínkách je další vojenskou dovedností, kterou si studenti zkusili. „Soutěžili, komu se dřív podaří oheň nejen rozdělat, ale pár minut ho i udržet,“ popsala mluvčí Neradová. Vzhledem k horkému a suchému počasí to mladíci měli snazší, než kdyby pršelo a všude bylo mokro. I tahle zkušenost se jim může v civilním životě někdy hodit.

Když vyzkoušet vojenský život, tak i s rozcvičkou. Po noci ve stanu kluci oblékli modré armádní soupravy a pod vedením instruktora si dali trochu do těla. S narůstající únavou se po 24 hodinách někteří více sblížili a mezi jinými naopak častěji docházelo k výměnám názorů. I to pro ně může být poučné – na vlastní kůži poznali, že přátelství a vztahy se v armádě budují jinak než v pohodlných civilních podmínkách.

ROZCVIČKA.

Když vyzkoušet vojenský život, tak i s rozcvičkou. Po noci ve stanu kluci oblékli modré armádní soupravy a pod vedením instruktora si dali trochu do těla. S narůstající únavou se po 24 hodinách někteří více sblížili a mezi jinými naopak častěji docházelo k výměnám názorů. I to pro ně může být poučné – na vlastní kůži poznali, že přátelství a vztahy se v armádě budují jinak než v pohodlných civilních podmínkách.

Už jen poslední společné foto před kasárnami a jde se domů. „Musím říct, že studenti překvapili. Byli motivovaní, chtěli se učit a hlavně to zvládli s nasazením. Věřím, že si z této zkušenosti odnášejí nejen zážitky, ale i respekt k práci vojáků a možná i inspiraci do budoucna. Každý, kdo chce, se může stát součástí naší armády,“ řekl velitel rakovnického praporu podplukovník Václav Svoboda. S podmínkami vojenské služby seznámili studenty přítomní rekrutéři z armádní Agentury personalistiky.

ROZCHOD.

Už jen poslední společné foto před kasárnami a jde se domů. „Musím říct, že studenti překvapili. Byli motivovaní, chtěli se učit a hlavně to zvládli s nasazením. Věřím, že si z této zkušenosti odnášejí nejen zážitky, ale i respekt k práci vojáků a možná i inspiraci do budoucna. Každý, kdo chce, se může stát součástí naší armády,“ řekl velitel rakovnického praporu podplukovník Václav Svoboda. S podmínkami vojenské služby seznámili studenty přítomní rekrutéři z armádní Agentury personalistiky.

V civilu a aniž by přesně věděli, jaký program je čeká, sešlo se deset studentů v kasárnách Praporu podpory nasaditelných sil v Rakovníku. Ten spadá pro armádní Agenturu logistiky a jeho hlavním úkolem je poskytovat logistickou podporu našim jednotkám a koaličním partnerům v NATO, EU a OSN při jejich přesunu nebo pobytu na území České republiky i mimo něj.

DESET STATEČNÝCH.

V civilu a aniž by přesně věděli, jaký program je čeká, sešlo se deset studentů v kasárnách Praporu podpory nasaditelných sil v Rakovníku. Ten spadá pro armádní Agenturu logistiky a jeho hlavním úkolem je poskytovat logistickou podporu našim jednotkám a koaličním partnerům v NATO, EU a OSN při jejich přesunu nebo pobytu na území České republiky i mimo něj.

V civilu a aniž by přesně věděli, jaký program je čeká, sešlo se deset studentů v kasárnách Praporu podpory nasaditelných sil v Rakovníku. Ten spadá pro armádní Agenturu logistiky a jeho hlavním úkolem je poskytovat logistickou podporu našim jednotkám a koaličním partnerům v NATO, EU a OSN při jejich přesunu nebo pobytu na území České republiky i mimo něj.
Když vojákem na zkoušku, tak se vším všudy – studenti nafasovali maskáče, batohy i vojenské sportovní vybavení. S civilem se pro příštích čtyřiadvacet hodin museli rozloučit. Jediné, v čem pro ně byla pravidla mírnější, byla délka vlasů – standardní vojenskou délku po nich kvůli jednomu dni nikdo nevyžadoval.
Improvizovaný výcvik začíná a na řadu přichází topografie a orientace v neznámém terénu. Samozřejmě bez použití mobilních telefonů – základními pomůckami jsou pro vojáky buzola a vojenská mapa (liší se od klasické turistické). Většina mladíků zkoušela něco podobného poprvé, ale základy pochopili vesměs rychle.
Něco jiného ale je určit v klidu a na místě s pomocí buzoly sever, a něco jiného používat ji k určení správného směru za chůze, s plným batohem na zádech a cvičnou zbraní v ruce. „V rámci hvězdicového pochodu měli za úkol vždy dojít podle souřadnic k určeným bodům. Nakonec se všichni sešli v cíli, který bez větších potíží našli,“ pochválila výkon studentů mluvčí rakovnického praporu Markéta Neradová.
Jeden z největších zážitků byl pro mladíky nácvik skalního lezení na pískovcové Přílepské skále. Devět z deseti nemělo s ničím podobným zkušenost a práce s lanem, sedákem a úvazky pro ně byla zcela nová. „Ze začátku jsem měl trochu strach, ale vyhecoval jsem se a teď mám ze sebe dobrý pocit. Příští rok končím ve škole, tak teď přemýšlím, že bych zkusil jít do armády," uvažuje sedmnáctiletý Honza z SOU Nové Strašecí.
Když to člověk vidí, vypadá lezení takzvaně „na Francouze“ snadno. Voják při něm leží na laně, zaháknutý nártem jedné nohy a přitahuje se rukama. V praxi je to ale o poznání těžší. Všichni kluci si to pod dohledem armádního instruktora vyzkoušeli a všichni se shodli, že k dokonalosti by potřebovali ještě trénovat.
Základy první pomoci jsou nejen součástí vojenského výcviku, ale znát by je měl každý. Vojenští záchranáři proto pro studenty připravili ukázky základního ošetření zlomenin, resuscitace, zástavy krvácení a práce s AED defibrilátorem, které jsou již běžně rozmístěné ve školách, obchodních centrech, na stadionech a dalších místech. Všechny postupy si mladíci vyzkoušeli – nikdo neví, kdy může něco podobného v životě potřebovat.
Pro vojáky běžná součást výcviku, pro civilní studenty většinou novinka. Armádní systém boje zblízka vychází z bojového umění musado a protože je určen pro využití v poli, cvičí se v kompletní polní uniformě. Hostům to rakovničtí instruktoři ulehčili alespoň v tom, že mohli trénovat ve sportovních botách, nikoliv v kanadách. I přesto si všichni už po chvíli přáli, aby v horkém počasí přišla aspoň krátká deštivá sprška jako ochlazení. Marně.
Zatímco na pochod dostali do rukou jen cvičné gumové zbraně, večer čekaly na studenty ostré vojenské pušky a pistole. Na samotné střelby sice nedošlo, to předpisy neumožňují, ale i tak dalo všem docela zabrat jak rozebírání a skládání zbraní, tak trénink bezpečného zacházení s nimi. Pro nováčky je vyčerpávající už samotná pozornost, kterou musí práci se zbraní věnovat. Po chvíli manipulace si navíc obvykle uvědomí, že útočná puška také něco váží (podle typu kolem 3 kilogramů).
Ale ne ledajaký. „Tak velký stan jsem nikdy nestavěl. Byla to dřina,“ přiznal sedmnáctiletý Matěj z Integrované střední školy v Rakovníku. Není divu – armádní logistici jsou zvyklí stavět stany velikosti menšího cirkusového šapitó. A těm, pro které je postaví, umí taky dobře uvařit. „Spaní na lehátku mě nenadchlo, ale ostatní věci mě bavily. Navíc jsem se skvěle najedl. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych se stal vojákem, ale možná o tom začnu uvažovat," zhodnotil Matěj novou zkušenost.
Teplo, sucho, příprava potravy. Rozdělání ohně v provizorních podmínkách je další vojenskou dovedností, kterou si studenti zkusili. „Soutěžili, komu se dřív podaří oheň nejen rozdělat, ale pár minut ho i udržet,“ popsala mluvčí Neradová. Vzhledem k horkému a suchému počasí to mladíci měli snazší, než kdyby pršelo a všude bylo mokro. I tahle zkušenost se jim může v civilním životě někdy hodit.
Když vyzkoušet vojenský život, tak i s rozcvičkou. Po noci ve stanu kluci oblékli modré armádní soupravy a pod vedením instruktora si dali trochu do těla. S narůstající únavou se po 24 hodinách někteří více sblížili a mezi jinými naopak častěji docházelo k výměnám názorů. I to pro ně může být poučné – na vlastní kůži poznali, že přátelství a vztahy se v armádě budují jinak než v pohodlných civilních podmínkách.
Už jen poslední společné foto před kasárnami a jde se domů. „Musím říct, že studenti překvapili. Byli motivovaní, chtěli se učit a hlavně to zvládli s nasazením. Věřím, že si z této zkušenosti odnášejí nejen zážitky, ale i respekt k práci vojáků a možná i inspiraci do budoucna. Každý, kdo chce, se může stát součástí naší armády,“ řekl velitel rakovnického praporu podplukovník Václav Svoboda. S podmínkami vojenské služby seznámili studenty přítomní rekrutéři z armádní Agentury personalistiky.
V civilu a aniž by přesně věděli, jaký program je čeká, sešlo se deset studentů v kasárnách Praporu podpory nasaditelných sil v Rakovníku. Ten spadá pro armádní Agenturu logistiky a jeho hlavním úkolem je poskytovat logistickou podporu našim jednotkám a koaličním partnerům v NATO, EU a OSN při jejich přesunu nebo pobytu na území České republiky i mimo něj.
Když vojákem na zkoušku, tak se vším všudy – studenti nafasovali maskáče, batohy i vojenské sportovní vybavení. S civilem se pro příštích čtyřiadvacet hodin museli rozloučit. Jediné, v čem pro ně byla pravidla mírnější, byla délka vlasů – standardní vojenskou délku po nich kvůli jednomu dni nikdo nevyžadoval.
Improvizovaný výcvik začíná a na řadu přichází topografie a orientace v neznámém terénu. Samozřejmě bez použití mobilních telefonů – základními pomůckami jsou pro vojáky buzola a vojenská mapa (liší se od klasické turistické). Většina mladíků zkoušela něco podobného poprvé, ale základy pochopili vesměs rychle.
Něco jiného ale je určit v klidu a na místě s pomocí buzoly sever, a něco jiného používat ji k určení správného směru za chůze, s plným batohem na zádech a cvičnou zbraní v ruce. „V rámci hvězdicového pochodu měli za úkol vždy dojít podle souřadnic k určeným bodům. Nakonec se všichni sešli v cíli, který bez větších potíží našli,“ pochválila výkon studentů mluvčí rakovnického praporu Markéta Neradová.
Jeden z největších zážitků byl pro mladíky nácvik skalního lezení na pískovcové Přílepské skále. Devět z deseti nemělo s ničím podobným zkušenost a práce s lanem, sedákem a úvazky pro ně byla zcela nová. „Ze začátku jsem měl trochu strach, ale vyhecoval jsem se a teď mám ze sebe dobrý pocit. Příští rok končím ve škole, tak teď přemýšlím, že bych zkusil jít do armády," uvažuje sedmnáctiletý Honza z SOU Nové Strašecí.
Když to člověk vidí, vypadá lezení takzvaně „na Francouze“ snadno. Voják při něm leží na laně, zaháknutý nártem jedné nohy a přitahuje se rukama. V praxi je to ale o poznání těžší. Všichni kluci si to pod dohledem armádního instruktora vyzkoušeli a všichni se shodli, že k dokonalosti by potřebovali ještě trénovat.
Základy první pomoci jsou nejen součástí vojenského výcviku, ale znát by je měl každý. Vojenští záchranáři proto pro studenty připravili ukázky základního ošetření zlomenin, resuscitace, zástavy krvácení a práce s AED defibrilátorem, které jsou již běžně rozmístěné ve školách, obchodních centrech, na stadionech a dalších místech. Všechny postupy si mladíci vyzkoušeli – nikdo neví, kdy může něco podobného v životě potřebovat.
Pro vojáky běžná součást výcviku, pro civilní studenty většinou novinka. Armádní systém boje zblízka vychází z bojového umění musado a protože je určen pro využití v poli, cvičí se v kompletní polní uniformě. Hostům to rakovničtí instruktoři ulehčili alespoň v tom, že mohli trénovat ve sportovních botách, nikoliv v kanadách. I přesto si všichni už po chvíli přáli, aby v horkém počasí přišla aspoň krátká deštivá sprška jako ochlazení. Marně.
Zatímco na pochod dostali do rukou jen cvičné gumové zbraně, večer čekaly na studenty ostré vojenské pušky a pistole. Na samotné střelby sice nedošlo, to předpisy neumožňují, ale i tak dalo všem docela zabrat jak rozebírání a skládání zbraní, tak trénink bezpečného zacházení s nimi. Pro nováčky je vyčerpávající už samotná pozornost, kterou musí práci se zbraní věnovat. Po chvíli manipulace si navíc obvykle uvědomí, že útočná puška také něco váží (podle typu kolem 3 kilogramů).
Ale ne ledajaký. „Tak velký stan jsem nikdy nestavěl. Byla to dřina,“ přiznal sedmnáctiletý Matěj z Integrované střední školy v Rakovníku. Není divu – armádní logistici jsou zvyklí stavět stany velikosti menšího cirkusového šapitó. A těm, pro které je postaví, umí taky dobře uvařit. „Spaní na lehátku mě nenadchlo, ale ostatní věci mě bavily. Navíc jsem se skvěle najedl. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych se stal vojákem, ale možná o tom začnu uvažovat," zhodnotil Matěj novou zkušenost.
Teplo, sucho, příprava potravy. Rozdělání ohně v provizorních podmínkách je další vojenskou dovedností, kterou si studenti zkusili. „Soutěžili, komu se dřív podaří oheň nejen rozdělat, ale pár minut ho i udržet,“ popsala mluvčí Neradová. Vzhledem k horkému a suchému počasí to mladíci měli snazší, než kdyby pršelo a všude bylo mokro. I tahle zkušenost se jim může v civilním životě někdy hodit.
Když vyzkoušet vojenský život, tak i s rozcvičkou. Po noci ve stanu kluci oblékli modré armádní soupravy a pod vedením instruktora si dali trochu do těla. S narůstající únavou se po 24 hodinách někteří více sblížili a mezi jinými naopak častěji docházelo k výměnám názorů. I to pro ně může být poučné – na vlastní kůži poznali, že přátelství a vztahy se v armádě budují jinak než v pohodlných civilních podmínkách.
Už jen poslední společné foto před kasárnami a jde se domů. „Musím říct, že studenti překvapili. Byli motivovaní, chtěli se učit a hlavně to zvládli s nasazením. Věřím, že si z této zkušenosti odnášejí nejen zážitky, ale i respekt k práci vojáků a možná i inspiraci do budoucna. Každý, kdo chce, se může stát součástí naší armády,“ řekl velitel rakovnického praporu podplukovník Václav Svoboda. S podmínkami vojenské služby seznámili studenty přítomní rekrutéři z armádní Agentury personalistiky.
V civilu a aniž by přesně věděli, jaký program je čeká, sešlo se deset studentů v kasárnách Praporu podpory nasaditelných sil v Rakovníku. Ten spadá pro armádní Agenturu logistiky a jeho hlavním úkolem je poskytovat logistickou podporu našim jednotkám a koaličním partnerům v NATO, EU a OSN při jejich přesunu nebo pobytu na území České republiky i mimo něj.
Když vojákem na zkoušku, tak se vším všudy – studenti nafasovali maskáče, batohy i vojenské sportovní vybavení. S civilem se pro příštích čtyřiadvacet hodin museli rozloučit. Jediné, v čem pro ně byla pravidla mírnější, byla délka vlasů – standardní vojenskou délku po nich kvůli jednomu dni nikdo nevyžadoval.
Improvizovaný výcvik začíná a na řadu přichází topografie a orientace v neznámém terénu. Samozřejmě bez použití mobilních telefonů – základními pomůckami jsou pro vojáky buzola a vojenská mapa (liší se od klasické turistické). Většina mladíků zkoušela něco podobného poprvé, ale základy pochopili vesměs rychle.
Něco jiného ale je určit v klidu a na místě s pomocí buzoly sever, a něco jiného používat ji k určení správného směru za chůze, s plným batohem na zádech a cvičnou zbraní v ruce. „V rámci hvězdicového pochodu měli za úkol vždy dojít podle souřadnic k určeným bodům. Nakonec se všichni sešli v cíli, který bez větších potíží našli,“ pochválila výkon studentů mluvčí rakovnického praporu Markéta Neradová.
Jeden z největších zážitků byl pro mladíky nácvik skalního lezení na pískovcové Přílepské skále. Devět z deseti nemělo s ničím podobným zkušenost a práce s lanem, sedákem a úvazky pro ně byla zcela nová. „Ze začátku jsem měl trochu strach, ale vyhecoval jsem se a teď mám ze sebe dobrý pocit. Příští rok končím ve škole, tak teď přemýšlím, že bych zkusil jít do armády," uvažuje sedmnáctiletý Honza z SOU Nové Strašecí.
Když to člověk vidí, vypadá lezení takzvaně „na Francouze“ snadno. Voják při něm leží na laně, zaháknutý nártem jedné nohy a přitahuje se rukama. V praxi je to ale o poznání těžší. Všichni kluci si to pod dohledem armádního instruktora vyzkoušeli a všichni se shodli, že k dokonalosti by potřebovali ještě trénovat.
Základy první pomoci jsou nejen součástí vojenského výcviku, ale znát by je měl každý. Vojenští záchranáři proto pro studenty připravili ukázky základního ošetření zlomenin, resuscitace, zástavy krvácení a práce s AED defibrilátorem, které jsou již běžně rozmístěné ve školách, obchodních centrech, na stadionech a dalších místech. Všechny postupy si mladíci vyzkoušeli – nikdo neví, kdy může něco podobného v životě potřebovat.
Pro vojáky běžná součást výcviku, pro civilní studenty většinou novinka. Armádní systém boje zblízka vychází z bojového umění musado a protože je určen pro využití v poli, cvičí se v kompletní polní uniformě. Hostům to rakovničtí instruktoři ulehčili alespoň v tom, že mohli trénovat ve sportovních botách, nikoliv v kanadách. I přesto si všichni už po chvíli přáli, aby v horkém počasí přišla aspoň krátká deštivá sprška jako ochlazení. Marně.
Zatímco na pochod dostali do rukou jen cvičné gumové zbraně, večer čekaly na studenty ostré vojenské pušky a pistole. Na samotné střelby sice nedošlo, to předpisy neumožňují, ale i tak dalo všem docela zabrat jak rozebírání a skládání zbraní, tak trénink bezpečného zacházení s nimi. Pro nováčky je vyčerpávající už samotná pozornost, kterou musí práci se zbraní věnovat. Po chvíli manipulace si navíc obvykle uvědomí, že útočná puška také něco váží (podle typu kolem 3 kilogramů).
Ale ne ledajaký. „Tak velký stan jsem nikdy nestavěl. Byla to dřina,“ přiznal sedmnáctiletý Matěj z Integrované střední školy v Rakovníku. Není divu – armádní logistici jsou zvyklí stavět stany velikosti menšího cirkusového šapitó. A těm, pro které je postaví, umí taky dobře uvařit. „Spaní na lehátku mě nenadchlo, ale ostatní věci mě bavily. Navíc jsem se skvěle najedl. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych se stal vojákem, ale možná o tom začnu uvažovat," zhodnotil Matěj novou zkušenost.
Teplo, sucho, příprava potravy. Rozdělání ohně v provizorních podmínkách je další vojenskou dovedností, kterou si studenti zkusili. „Soutěžili, komu se dřív podaří oheň nejen rozdělat, ale pár minut ho i udržet,“ popsala mluvčí Neradová. Vzhledem k horkému a suchému počasí to mladíci měli snazší, než kdyby pršelo a všude bylo mokro. I tahle zkušenost se jim může v civilním životě někdy hodit.
Když vyzkoušet vojenský život, tak i s rozcvičkou. Po noci ve stanu kluci oblékli modré armádní soupravy a pod vedením instruktora si dali trochu do těla. S narůstající únavou se po 24 hodinách někteří více sblížili a mezi jinými naopak častěji docházelo k výměnám názorů. I to pro ně může být poučné – na vlastní kůži poznali, že přátelství a vztahy se v armádě budují jinak než v pohodlných civilních podmínkách.
Už jen poslední společné foto před kasárnami a jde se domů. „Musím říct, že studenti překvapili. Byli motivovaní, chtěli se učit a hlavně to zvládli s nasazením. Věřím, že si z této zkušenosti odnášejí nejen zážitky, ale i respekt k práci vojáků a možná i inspiraci do budoucna. Každý, kdo chce, se může stát součástí naší armády,“ řekl velitel rakovnického praporu podplukovník Václav Svoboda. S podmínkami vojenské služby seznámili studenty přítomní rekrutéři z armádní Agentury personalistiky.

Sdílejte